Bankovní akademie v médiích

Literaturu se snažím se učit přes emoce

Prosperita, červen 2011

 

Mít vzdělání odpovídající požadavkům doby není někdy pro mladé lidi dostatečně pádný argument k rozhodování se o tom, co by chtěli v životě dělat, čeho dosáhnout, jak se uplatnit. A je to právě středoškolské studium, které jim má v tomto směru pomoci. Nejen otevřít brány vědomostí a hladu po nich, ale také vzbudit pocit touhy být lepší než ostatní. Daří se to například BANKOVNÍ AKADEMII, což je soustava tří škol, která patří do Společenství škol. Toto pojmenování by se dalo označit jako jeden z výmluvných projektů, který do života uvedla se svým rozvětveným týmem Dr. Bohuslava Šenkýřová, osobnost manažerského světa, již dobře znáte třeba jako zakladatelku Vysoké školy finanční a správní. BANKOVNÍ AKADEMIE dává možnost široké volby – studenti mohou najít sama sebe, mnohému se naučit, v dalším pokračovat. S Janou Bílkovou, ředitelkou škol, jsme však povídaly nejen o světě učitele a světě žáka. Tónů, které ty dva břehy propojují, je široká škála:


Vedete Bankovní akademii – to znamená, že jste v kontaktu jak se studenty, tak „s odrostlým týmem“, svými kolegy. Dokážete se něčemu přiučit i od mládeže?
Určitě. Jednak se snažím mít v kolektivu i mladé lidi, nejen zasloužilé pedagogy. Kupodivu ale i se studenty dokážu souznít. Nabíjejí mne svojí energií, a tu potřebuji. Občas mne vtáhnou do svého slovníku, jemuž se snažím porozumět, na svou cestu módy, kde se dá najít hodně nadhledu, úsměvů i zajímavostí. Nezatracuji to, naopak.

Být šéfem však znamená, že je na člověka i více vidět. Vadí vám to někdy?
Beru to jako přirozenou součást své profese, a musela jsem s tím počítat, když jsem toto místo brala. Tak to prostě je.

Vyučujete také?
Ano, učím, mám aprobaci český jazyk a společenské vědy. Letos učím na gymnáziu 1. ročník. A jen na vysvětlenou - ve školství vždy k manažerské pozici přistupují i povinnosti pedagogické. Takže já mám pro tento školní rok úvazek pět hodin týdně.

Když si vzpomenete na svá školní léta – jaké jste milovala předměty?
Ráda jsem měla humanitní předměty, ale život je o paradoxech. Takže jsem pak absolvovala přírodovědné gymnázium s rozšířenou výukou matematiky, kterou vůbec nezatracuji. Mám z ní maturitu a taky jsem z toho „neumřela“. Matematika je navýsost potřebná věda a měli bychom její základy absolvovat všichni. Pro život je potřebná možná více, než domýšlíme.

Čím dokáže podle vás české soukromé školství konkurovat státnímu?
Především si myslím, že konkurovat skutečně dokáže. Rodiče dětem platí soukromou školu pro jistý nadstandard. Pro citlivější přístup k žákům, pro čas, který je jim na takové škole věnován. Tím ale nechci tvrdit, že bychom byli shovívavější a známky dávali zadarmo. Žáků však máme ve třídě méně, než bývá zvykem ve státní škole, kde není výjimkou 30 dětí, kdežto například u nás jich máme průměrně 20. Zkrátka je čas i prostor se jim věnovat intenzivněji a s větším nasazením a na výsledcích je to vidět. Žáci se také dají lépe motivovat, mizí anonymita, snižuje se problém šikany. Žáci spolu komunikují napříč ročníky, což je také důležité.
A ještě poznámka: týká se naší střední odborné školy – studenti z oboru bankovnictví například svojí unikátní skladbou předmětů nabývají skutečně vysoké odbornosti. Při praxi je o ně značný zájem přímo ve velkých bankovních domech, často již během této praxe našim studentům banky nabízejí uplatnění. Co více k prestiži dodat? Jsem na to pyšná, nezastírám. Je také vidět vliv těchto špičkových zaměstnavatelů na naši omladimu. Firemní kultura jim proniká pod kůži, a to se odráží i v jejich stylu vystupování či oblékání. Taková praxe je kultivuje a na celkovém projevu osobnosti je to znát. Umí s noblesou pozdravit, ženě se samozřejmostí podrží dveře, dají přednost… Maličkosti, ale bodují.
V souhrnu je to jistá nadhodnota, benefit, který naším prostřednictvím mají možnost získat a jehož vliv si odsud odnášejí do dalšího profesního i osobního života.

Jak použitelný je tedy váš absolvent?
Na to se mne rodiče často ptají. Odpovídám, že není potíž dostat se od nás k dalšímu studiu – ať na naši Vysokou školu finanční a správní nebo na jiné vysoké školy, například VŠE. Studentům gymnázia je otevřena cesta na vysoké školy různého zaměření. Také díky tomu, že je u nás důraz kladen na výuku jazyků, mají naši maturanti v praxi velmi dobré uplatnění. Dva jazyky jsou povinné, ale jejich výuka je posílena, a k tomu mají žáci ještě více hodin konverzace. Největší zájem je o angličtinu a španělštinu, ale osobně bych ráda přidala ruštinu. Nejen proto, že na ni máme fundované pedagogy, ale i proto, že je to jeden z jazyků budoucnosti. A co je pro podnikatele výhodnějšího, než se dobře domluvit!

Vašimi odpověďmi naznačujete, že Společenství škol, jehož je Bankovní akademie součástí, v pojetí, jak se zatím profiluje, je ojedinělým projektem. V čem vidíte praktické výhody?
Máme – tedy všechny naše školy – společnou filozofii, ale na druhé straně můžeme každému uchazeči o studium nabídnout něco osobitého a žáci se k nám mohou přihlásit kdykoli. Jsme otevřeni i přestupu žáka z jiné školy k nám, snažíme se předat mladému člověku vzdělání na vysoké úrovni, které ho bude i s onou nadhodnotou posléze provázet celým životem. Už pro děti od tří let máme program, tedy mohou „jít“ s námi od mateřské školy až po univerzitu. Naše zkušenosti jsou zatím velmi pozitivní – tím, že máme čas s mladými lidmi pracovat, vidíme výsledky. A to, myslím si, není marné. Díky menším kolektivům a spolupráci mezi různými ročníky nejsou děcka v anonymitě, více spolu komunikují, poznávají se, a tím se pak k sobě chovají úplně jinak, než neznámý dav na chodbě. Vím, že to zní skoro neuvěřitelně, ale věřte, je to tak.

Podaří se udržet či dokonce posílit vzdělanost českého národa?
Obávám se, že nám všeobecně a celospolečensky toto téma utíká trochu mezi prsty. A upřímně řečeno, záleží to i na tom, jak budou například nastaveny standardizované výstupy v jednotlivých etapách vzdělávání. Srovnávací zkoušky po 5. a 9. ročníku, závěrečné zkoušky, podoba maturit. V současné době se úroveň základních škol v republice obecně velice liší a není jednička jako jednička. Proto také na naší střední škole neděláme přijímací zkoušky, ale pohovor. Zjišťujeme, jakou má žák ke studiu motivaci, co v něm je, někdy stačí pár slov, pár pohledů a dá vám to víc, než stresující přijímačky.
Mohu se možná pochlubit – máme ve třídách zhruba polovinu dívek a polovinu hochů – to samo o sobě svědčí o tom, že jsme schopni dát šanci i klukům, kteří nejsou naprostými jedničkáři, ale přesto v nich při těch pohovorech dokážeme objevit skrytou energii, možnost, chuť se prosadit. Jen známky neřeknou vždy všechno. Někdy stačí impulz a vyloupne se vám ze zakřiknutého žáka zajímavá osobnost.

Internet, technologie, dostupnost informací nás pohltily; vrátí se člověk k četbě klasické literatury?
Vrátí, určitě. Je šance. Knížka vám dává něco více, něco jiného, než ostatní druhy sdělení nebo zábavy. Kniha tím, že utužuje vnitřní, subjektivní prožitek, promlouvá z velké části prostřednictvím emocí. V tom je její nezastupitelnost. Lidé, zejména mladí, touží po emočních sděleních, potřebují je, ať už si to uvědomují nebo ne. Když se studenty besedujeme o literatuře, dostáváme se k zaníceným debatám o spoustě otázek. Každý druh umění či komunikace má své klady i zápory, každý je vhodný pro určitou chvíli, dobu, potřeby. Také každý člověk má v životě nejrozmanitější etapy vývoje a podle toho sahá po knížkách – někdy na ně prostě nemá čas, jindy v nich hledá právě ten ztracený čas, útěchu, rozptýlení, odpovědi na otázky. Mohu uvést i konkrétní příklad. Letos jsme se zapojili do projektu na podporu zájmu žáků o literaturu Noc s Andersenem – nevěřila byste, jaký měl program ohlas!

Dokáží žáci vnímat sílu poezie?
Víte, říkám, že doba je klipová. Všichni moc spěcháme. Chceme mít všechno hned. Logiku to má, i když… Toužíme po rychlém zážitku, chceme toho moc najednou. Poezie chce čas. Zastavit se a zamyslet. Ne vždy poezie vystihuje vnímání světa mladého člověka. Aby si vztah k poezii našel, je potřeba na to jít v dnešní době oklikou – naladit ho, lehounce obelstít, aby se chytil. Třeba vyloženě veselými básničkami, rozverným veršem, hrou se slovíčky.
Lidé touží po citu, potřebují emoce. I přesto, že se zdá, že prostoru k vyjádření postojů a emocí je dostatek, ne vždy je tomu tak. Když dáte žákům v hodině literatury prožít „něco“, nejsou to ztracené minuty. Proto se snažím učit literaturu právě přes emoce.

Cit je kouzelník. Má na dnešního mladého člověka více vliv rodina nebo škola?
Těžko říci, záleží na tom, jak rodiče ke škole přistupují. Ideální je, když rodina se školou spolupracuje, když oba subjekty působí ve shodě. Za výchovu ale podle mne zodpovídá rodina. Škola má garantovat vzdělání. Když si rodiče myslí, že odloží dítě do školy a tam ať si s ním už poradí, je to špatné. Škola není odložiště, škola je součást určitého řetězce v celoživotní navigaci mladého člověka.

Kdy je kantor bezmocný?
Právě když narazí na rodiče, kteří odmítají se školou komunikovat a přijmout jakýkoli argument, pokud se vyskytne nějaký problém. A nejvíce bezmoci kantor pociťuje, když žák vzdoruje a nechce se učit. Pokud bude odmítat, nic nezmůžete. Ať už jsou kořeny vzdoru v čemkoli, hluboké či zanedbatelné.

A jaký má dnes student vztah k autoritám?
Autorita je jistota. Žák, student je člověk ve věku hledání. A je-li v jeho blízkosti autorita, a ať se jeví jakkoli, poskytuje určitou oporu. Autoritu ale nezískáte na povel. Nejde vnutit. Buď ji máte, nebo ne. Nedá se nařídit.
Souvisí s tím vzory. Máme je nebo ne? Když ano – vzhlížet k nim nebo ne? Kopírovat? Každá mladá duše se dostane do určité etapy, kdy si musí ujasnit, co v životě chce, a nebo nechce. Čeho by rád člověk dosáhnul, čemu by se chtěl věnovat. Spíše než vzor je podstatnější nechat se inspirovat. Protože cestu, tu musí už najít sám. Rozhodnutí je jen na něm.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi